Jak jsem degustoval Sauvignon
Předesílám, že cítím jakousi lehkou "odpudivost" ke všem těm "znalcům" a la Radek John - resp. takhle bych to řekl: Něco na tom mi přijde hrozně "snobistické". Vím, že jde jen o můj subjektivní pocit a sommeliéři-jak se profesionálním degustátorům říká-jsou lidé obdaření vyjímečnou dovedností a proto se těší mému respektu jako každý kdo něco umí dobře. Můj lehký odpor patří spíše lidem, které potkáte na výstavě obrazů, kde srší namemorovanými poznámkami aby oslnili okolí, ale nemají potuchy jak na ně obraz mluví a co říká. Slovy citátu:" Můžete číst o Michelangelovi, ale nevíte, jak to voní v Sixstínské kapli". Je to jistá póza a povrchnost. Nicméně, nebo možná proto jsem vyrazil rozšířit si obzory a svému podvědomému předsudku jít čelem, abych se ho třeba zbavil.
Byl jsem překvapen intimitou sklípku, kde jsme měli rezervovanou pohovku. Jakožto neznalec jsem prohodil, že snad půjde o červené víno, protože bílé už dlouho nepiju. Měla mi napovědět titulka "degustace Sauvignonu"... Když jsem zjistil, že půjde o bílé, pojal jsem to jako dvojitou výzvu a možnost okusit, jestli mi opět bílé nezachutná. Zachutnalo.
Pan Lácha, majitel vinárny U Lachtana počal rozlívat vzorky a my si začali dělat poznámky k daným vzorkům. Přítomné dámy i pánové vypadali, že nedegustují poprvé, naše názory se občas scházely, občas rozcházely. Kamarádka Saša, iniciátorka společné akce, místo vyhraněných kolonek pro body připisovala chutě a poznámky. Chytré. Začal jsem to dělat také.
Kdosi sháněl "odlivku" pro vzorky, které mu nechutnaly. Zažertoval jsem, že může použít mojí skleničku. Prošli jsme zhruba 11 vzorků a po šestém jsem cítil jemné ovínění. Bylo mi příjemně. Následovala "slepá degustace", při které jsme měli zkusit poznat po chuti, o jaký vzorek vína z předchozích se jedná.
Výborně jsme se všichni bavili až na slečnu, která se představila jako Nikola a která se nám jala vyprávět jak si s přítelem staví domeček a jak byla v Kanadě, kde musela nosit pepřový sprej na medvědy. Pro někoho s emigrantské rodiny jejíž polovina od roku '68 v Kanadě žije to bylo úsměvné. Leč, překřtil jsem si jí na Nikolu Teslu a nenechal cloumat hněv svým majestátem, i když se mě později s lehce koketním mimoidním výrazem a značně ovíněná snažila bůhvíproč urazit, ačkoli jsem si jí vůbec, ale vůbec nevšímal. A nebylo to kvůli tomu, že vypadala jako blonďatá Bára Hrzánová bez charismatu a talentu. Prostě mi byla nesympatická... Ale všichni ostatní byli naštěstí moc fajn
Nuže, začala degustace. Dámy počaly kroutit skleněnou nožičkou, cirkulovat tekutinou a vnořovaly své nosy do rozvlněných skleniček s vínem. Tu a tam polohlasně komentovaly, tu a tam sdělovaly své tipy. V něčem jsem souhlasil, v něčem ne, ale nějak jsem tam prostě podle pocitu poslal nějaké číslo vzorku.
Degustace skončila a já, předpokládaje svojí neznalost jsem se netajil svým pobaveným očekáváním, že budu asi na posledních příčkách. Jenže ouha. První dvě byly 50 na 50, takže trefa, a další následovaly. Po páté uhodnuté jsem zaslechl i ševelení:"Hele, co tam má napsanýho von?"... Bylo to o to milejší, že jsem dával sem tam i velmi odlišná čísla než někteří. No, resumé bylo povznášející. Z 11 vzorků jsem uhodl 7 a stal se vítězem místní degustace. Asi štěstí začátečníka, či co. To byla legrace! Tohle napíše jen sám život. Kuriozita. Absolutní neznalec a tohle.
Tak jsme popili, pojedli, já si odnesl láhev s poznámkou "Angrešt" domů. Chtěl jsem i "Dolce" ale bylo vyprodané. Povedený večírek jsme zakončili v mé obvyklé "poslední štaci" - v nonstopáči "U Rysa" zalivše celou tu směs dvěma poctivými Jacky Danielsy...
Od té doby se občas do sklípku U Lachtana zajdu, neplánovaně potažmo potěším oko roztomilostí jeho dcery, která mu tam pomáhá a bílé víno si občas pro změnu dám s radostí a vzpomínkou na povedený večer...
Jan Vytásek
Nenechme se opít rohlíkem. Máme na víc!
Úvodem prosím za prominutí za jeden velmi, velmi vyjímečný, politicky zabarvený post, protože já chci lidi především bavit a těšit. Ale nelze jinak a jistě pochopíte proč. Jde nám nyní jako zemi o hodně. Tak vyjímečně.
Jan Vytásek
Dan Bárta & Alice, hotel International, 2.9.2021
Měl to být původně jen facebookový poříspěvek s ulovenou fotkou mého oblíbeného Dana Bárty a podtitulkem "konečně zase s Mistrem"... Původně...
Jan Vytásek
Dnes slaví Moniky. Pošlete jim píseň...
Jméno Monika, z řečtině "monos" jako sama, jediná či jedinečná, latinsky "monere" - poradit, rádkyně a z féničtiny jako "bohyně". I Leonardo DaVinci od jehož smrti uplynulo nedávno 500 let měl svojí Monu Lisu. Zkrátka Lady M...
Jan Vytásek
Dnes slaví Veroniky. Znáte nějakou?
Jméno prý pochází z řečtiny a jeho volný překlad zní "nést vítězství". Druhý význam říká "vere iconica" (pravý obraz). A v textu mého alba "Ženský kalendář" se o ní zpívá toto. Pasuje to na některou, co znáte? Pošlete jí song!
Jan Vytásek
Píseň o ztrácení (a nalézání) na prvního Máje
Obejměte ty co máte. Právě dnes je na to zvláště vhodný den. Pokud někoho máte, představte si jaké by to bylo, kdyby tu pro Vás už nechtěl být a slova téhle písně byla ta Vaše...
Jan Vytásek
Boby Championky, retro oteplováky a mír...
Oheň v krbu vesele praská. Zasněžená krajina vábí klidem a čas se zastavil. Moje relaxace a útěk po prosinci tradičně adresuje horskou vesnici s populací v řádu desítek, možná stovek.
Jan Vytásek
Slyšeli jste o Angelině? Aneb natáčení klipu part III.
Je zvláštní navazovat dílem III. na příspěvek, co jsem dopsal před bezmála před rokem. Psal jsem v něm detailně o vzniku videa "Angelina", které jsme točili v Motorkářském Doupěti Humpolec. A byla to story!
Jan Vytásek
Kuriózní žádost o ruku a dojetí na Staromáku
Kuriozní večer, jeden z mnoha, přesto zvláštní. Sedím ve svém oblíbeném Satelitu s kamarádem Jirkou, popíjíme Viléma. Silné pivo. V tom pípne smska.
Jan Vytásek
Klip na Lady M...malý vánoční zázrak
Úvod. Mohl bych to nazvat aneb "jak podvodnice vytvořila nechtěně dokonalý tým" a vůbec bych nepřeháněl... Je to velká, dlouhá story, o které napíšu podrobně později. Ve stručnosti, kdy se pokusím objem informací zkrátit z tisíce na deset, to zkusím vysvětlit.
Jan Vytásek
Jak jsme točili videoklip na Angelinu - part II.
Asi v půl osmé jsem se probudil. Naspal jsem 3 hodiny, ale adrenalin z připravovaného klipu a zodpovědnost "hlavního vedoucího", který má finální vizi, mě příjemně vytáhl z postele. Dychtivě jsem vykoukl z okna. Oddechl jsem si, s vírou, že přeci jen si někdo nahoře řekl:"Hele, už jsme ho zkoušeli dost, myslí to vážně, tak ho teda podpoříme", a poslal mi avízované slunečné počasí. Teď do sprchy, hezky prohřát, vydrbat, umýt hlavu, aby v klipu nebyl umaštěnej sedlák. Vyfoukat, obléct, sbalit a na snídani. Postupně se začali vyhrabávat i mí spolunocležníci. Šel jsem jako předvoj, trochu poklidil v místnosti u krbu, aby se neřeklo, že jsme byli hluční a ještě nechali bordel. A to už jsm potkal paní z penzionu, co nám šla dělat snídani.
Jan Vytásek
Jak jsme točili klip na Angelinu - part I.
Každá kapela či interpret čas od času potřebuje klip. Je to taková součást, už jen pro dobrý pocit, že se něco posouvá vpřed. Já osobně mám klipy rád. I když si myslím, že nejsem zrovna vizuální objekt typu Brada Pitta, tak přeci jen mám rád kamery, hraju si na ochotníka herce, mám rád tvoření obrazu, tvoření všeobecně.
Jan Vytásek
O dočasnosti, temnotě, pohlazení slunce a útěše hvězd a kráse cest
Tenhle blog mi běžel hlavou při cestě na motorce. Jízda je fantastická věc. Vnímám vše kolem, vůni horkých klasů mezi poli, vůni vodních ploch, které míjím. Dítě, které mi u cesty mává a já mávám zpět, mého miláčka, který si bublá a veze mě cestou... Cítím se jako novodobý kovboj. Auto i motorka je můj kůň, Dráček a Shadynka, mám k nim vztah, mají svá jména a prožíváme spolu toho tolik...
Jan Vytásek
Richie Sambora Experience
Tenhle příspěvek bude trochu fanouškovský. Od své puberty jsem velký fanda Bon Jovi. Počítám je do své "Svaté trojice" hudebníků, kteří jsou mi nejbližší. Vzpomínám si paradoxně, že jsem je začal poslouchat těsně po koncertě na pražském Strahově v roce 1993 a pak trochu litoval, že jsem je neviděl právě v této - pro mě - muzikantské Mecce, která už je asi pro koncerty minulostí... Viděl jsem tu Stouny, Pink Floyd, Aerosmith, kousek U2,...no zkrátka kráčela tu rocková historie a já se rád procházím po tom monumentu, kde stáli i mí idolové...o to raději, že stojí v mém teritoriu, v mojí čtvrti...
Jan Vytásek
Album Ženský kalendář dostává reálné obrysy
Slyšeli jste o albu Český kalendář? Pravděpodobně ano. Ale co Ženský kalendář? Co takhle vybrat si jméno, ženské jméno a věnovat mu píseň? Začalo to nenápadně. Zhudebňoval jsem - jako jeden z mnoha - nějaké nápady na texty Michala Horáčka. V té době připravoval album Český kalendář. Něco se mu líbilo, něco méně a nechal si to "v šuplíku". Já tak trochu doufal, že ho třeba napadne, že bych si mohl nějakou píseň na albu nazpívat sám a stát se součástí alba jako interpret/skladatel. Ale Horáčkův plán byl jiný a tuto eventualitu asi ani nepřipouštěl. Šel po slavnějších "tahounech", což je pro obchodníka logické. Nijak mi to nevadilo, vážně. Řekl jsem si:"No tak si napíšu svůj kalendář, no..."
Jan Vytásek
Vzpomínka na třináctou srpnovou komnatu roku 2006...
Dlouho jsem nepsal. Tenhle článek bude trochu filosofický, takže hloubavě vpřed... Já nevím, kde se to v lidech bere, ale věřím, že je to přirozenou součástí. Jak říkal trochu netradiční anděl v mém oblíbeném filmu Constantine:"Jen tváří v tvář hrůze se ve Vás probudí ušlechtilost. A Vy (lidé) dokážete být tak ušlechtilí...". Měl pravdu.
Jan Vytásek
Kuriozní telefon z TV Nova, aneb to nevymyslíš...
Sedím takhle jednou večer a najednou telefon:"Dobrý den tady televize Nova. My jsme si na Vás vzpomněli, byl byste pro něco pro nás nazpívat?" "Jasně, jsem pro každou srandu"
Jan Vytásek
Vytyho vánoční apel
Jasně. Valí se to na nás, nervozita stoupá, nevraživost také. Ten tam je duch Vánoc, svátků dobré vůle. Tak snad jen krátký apel pro počtení v polední pauze či jindy, aneb pohled toho jak to vnímám já. Upřímně, celý tenhle kolotoč se mě moc netýká. Jako muzikant zažívám frekvenci v hraní, firemní večírky vrcholí a jak říká náš kapelník "bude na jogurty"... Ale nutno říci upřímně, že mě (nás) to baví. Máme také možnost vnímat ve které firmě to "šlape" a ve které zaměstnanci prostě "musí" na večírek aby se tam "ukázali"... Pozorovat to nestranně je zajímavé a jak jsem psal, nás to baví. Někoho se špetkou kamikaze jako jsem já možná moc a hrál bych nejraději 6x týdně, takže je určitě je dobře, když pak přijde vánoční pauza na občerstvení ducha i těla...
Jan Vytásek
Album "Český kalendář" asi znáte. Ale co "Ženský kalendář"?
Český kalendář Michala Horáčka asi znáte. Ale co "Ženský kalendář" Jana Vytáska? Nuže, pojďme se na to podívat a trochu jej představit! Původně to byla legrace přesmyčkou názvu Český kalendář. Ale pohledem do repertoárového listu jsem si říkal, že už jsem vlastně napsal hodně písní nesoucích konkrétní jména. Ať už to byla v osmnácti "Caroline" inspirovaná spolužačkou Karolínou, "Angelina" inspirovaná lokální děvou Ditou z baru Solidní Nejistota, "Týna" inspirovaná Martinou z televize Nova a Pubu Dejvice nebo "Lady M" inspirovaná barmankou z polského Rzeszowa... Novým přírustkem je teď "koleda, či sranda song" "Pro Elišku". Do toho spousta skvělých písní, co už někdo napsal.
Jan Vytásek
Písňové texty - Týna
Další z písňových textů... Tentokráte o krásce jménem Týna z baru Pub v Dejvicích :)
Jan Vytásek
Utrženej sval od kozy a koncertní DVD "Live@Joe"
Tak zase pár řádek. Demilitarizovaná zóna, které normálně říkám můj byt prošla zásadnějšími změnami a já peklem. Psal jsem o tom v předchozím blogu a nastíním jen, že posledně jmenovaný pan Neuman práci dokončil a seriózně. Na mně pak zbyla zedničina, stavění a podobně. S nevrlostí v oku, pocity zoufalství, po 3 týdnech střídavě venku a na gauči s mojí micinou pravidelně mě budící v 6 ráno teskným mňoukáním a pokud by to nestačilo, kalibrovanou náloží do kočkolitu, která mě svým odérem z postele vytáhla stoprocentně...
předchozí | 1 2 3 | další |
- Počet článků 46
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 566x