Backstage blog - Ponuré pondělí

Usedám... No co bych dělal jiného když jdu psát blog, že? Schválně někdy budu psát vestoje, abych začal třeba "ustávám"... Včerejší den byl jeden z těch, kdy nesmyslně bilancujete, rozlítostněně a rozmrzele vidíte svůj život jako omyl a říkáte si:"Mohl jsi to udělat jinak"... (Nemohl, to také víte. Člověk dělá co může v dané situaci. Je to vývoj...) Mrzí Vás co jste zač-což momentálně vnímáte zkresleně- co jste nedokázali a asi už nedokážete, jak stereotypní se zdá Váš život i při tom všem nestereotypu a chaosu a kolik málo věcí Vám vlastně dělá radost... A říkáte si "To je jako vono, jo? Jako ten dospělácký život po třicítce, kdy je krize středního věku na dohled...")... Je to něco jako v "Hudbu složil, slova napsal". Miluju ten film. Je tak pravdivý :)...

Tak třeba já. Sedí na mě ten fórek:" Kdo je to muzikant? No týpek, co dá vybavení za 100.000,- do auta za 20.000,- jede 500 km aby odehrál koncert za 500,-... No jo, tak to jsme my. I když tohle se týká vlastní tvorby v klubech. Hrajeme-li na párty, či večírku, je to poslední číslo výrazně jiné... Jo jo, taky si občas přijdeme na své, zalepíme dluhy a koupíme si...no zase něco do muziky... Mně teď vrtají hlavou asi 4 věci a v souvislosti s včerejší depkou jsem zjistil, že vlastně už nic nepotřebuju a včerejší žalozpěvné odpovědi sám sobě přikládám hned za položky:

- piano - udělá mi radost a bude se mi zase lépe psát songy (nepotřebuju, proč bych psal nové songy když stojí tolik peněz a úsilí je pak natočit, rádia je nebudou hrát ani kdyby je produkoval Brian Eno - producent U2 - tuhle hlášku mi napsal mimochodem Michal Pekárek-zakladatel ClickMusic.cz :))

- zvukovou kartu - abych mohl nahrávat živé session-muzikantské sedánky v mém studiíčku (které zase nikdo nebude poslouchat ani se na ně dívat)

- mikrofon, abych nemusel točit vokály a kytary ve studiu - zase, kdo to bude poslouchat?

Takže vlastně přijdu na to, že si koupím počítač a budu stříhat videa. No jo, ale kdo na ně bude koukat?

Motokolo a motorka po které toužím už od dob, co jsem prodal Jawinu a koupil si za to bezdrátový mikrofon a Fender Telecaster...

Plačtivá to nálada. Ponurá, zlá. Motorku bych rád...ale ukradli nám jaro!!! V tomhle státě už rozkradli i počasí... Takže i kdybych jí nakrásno měl, pravděpodobně by mi mrznul zadek...

Poslouchám rádio a zaslechnu "hudební událost roku"...tak nějak očekávám, že bude asi řeč o koncertě Bon Jovi (u kterého mi radost zpolovičatěla od doby, co se neví, jestli přijede i Richie Sambora)... Ale omyl! Jsem v Čechách, takže to není o Bon Jovi, ale o turné (ano, média uvádějí turné, někdy i "megaturné") Michala Davida s Luckou Vondráčkovou! Uff... Okamžitě vypínám. Pak poslouchejte rádio. Ne, na Davida neplivu. On vážně umí napsat krásné harmonie. Co mi vadí je, že je napíše pro kohokoliv, třeba pro Paroubka. A turné? Kde, po Čechách? Vždyť je přejedete za půl dne celé! To je jako dělat stolikometrový závod fregat na Rožmberku... Já už raději používám slovo "výlet"... Ano. Bon Jovi - 50 koncertů v 50 státech. TO je turné... Ale 3 koncerty po Čechách? - výlet... U nás se vůbec nenazývají věci pravými jmény a na emigraci jsem dosud nesebral odvahu... Ale jestli jednou jo, tak do tepla!

Moje rozlítostnění možná souvisí i s tím, že jsem zase potkal pár zmetků bez charakteru a slušného chování-tedy nad rámec běžného setkávání. A taky proto, že musím jet na "turné" do Švýcarska... Jo, je tam krásně, jo, vypadá to dobře... Ale najal mě kapelník sestavy se kterou bych se raději neukazoval... No jo, ale s LM máme jedno hraní a on mě přijatelně zaplatí-i když výplata je ovlivněná především tím, že hrajeme 5 bezmála šestihodinových vystoupení týdně. Čeká mě tedy cca 66 hodin v hotelovém baru s kapelou co hraje skoro všechno. A je mi teskno. Zkouším dohodnout alespoň sólový recitál v místních kavárnách, kde bych hrál svoje věci. No uvidíme... Co si pak za to koupím. Možná tu kartu? Piano?

Dnes jsem navštívil vrakovistě a sehnal nárazníky, o které jsem přišel během nedávných dvou bouraček. Ani jednu jsem nezavinil... Jednou pachatel ujel, podruhé mi zamával a opět ujel... Mám jeho SPZ... Podle policie je to k ničemu...

Jsem rozlítostněný umělec, který během toho, co píše tenhle blog, spálil pizzu z Kauflandu, kterou si dal do trouby. Takže jsem zpět, dožvýkávám karcinogenní oharky a mám pocit kulturního vyžití.

Vydal jsem taky novou desku. Tentokrát samizdatem. Chci udělat minikřest. Obvolávám a obesílám kluby. Mají dost času na odpověď. Spíše mlží a doufají, že třeba zavolají Chinaski. Pokud ne, zavolají mně: "No teď jsme pro Vás našli skulinku..."... Už to známe...

Na tiskové konferenci se setkávám s recenzentem Jardou Špulákem, kterého jsem prvně potkal někdy v roce 1996 když jestě dělal na Radiu Golem. Dnes je z něj hudební publicista. Několikrát jsme se spolu bavili. Poslal jsem mu minulou desku. Neodpověděl. Ptám se, zda-li jí dostal... Neví. Prý asi ne... Ptám se, má-li smysl mu něco posílat - má-li zájem? Prý ano. Dává mi mail. Posílám desku. Nic. Po 14 dnech posílám mail:"Dostal jsi cd?". Odpověď žádná. Takže už  asi vím, jak to bylo... Druhý den na mě vybafne jeho článek o tom, že Debbi dělá nové cd a samozřejmě kolem sebe má nový "tým"... Snad se jí nestane to, co tenhle "tým" udělal 90% umělců před ní: vysál na 2 desky a zahodil... Většina takových je dnes u jiné agentury, co má v názvu parafrázi na "Zónu mozků"...

Křest tedy asi nebude. Tak si možná zase pronajmu miniklubík, pozvu pár známých a pak to zapijeme.

Píše mi pár lidí. Líbí se jim deska a přejí mi hodně štěstí. Asi cítí, že je mi ouvej... No, možná nic není ztraceno.

Jsem zhýralec co hledá způsob jak žít v chaosu, co má kolikrát chuť to tady na světě zabalit, ale zná zákony karmy (nemyslím přístroj na ohřev vody...). Vím totiž, že vše se děje z nějakého důvodu a každá situace mi dává možnost jak se díky ní zlepšit, či se něco nového naučit. A člověk nikdy neuteče. Prostě se to musí naučit, musí na to vyzrát...

Navíc se to zase zlepší, jsou to takové propady...

Pak už stačí uklidnit se, "nehysterčit" a uvědomit si jak je super, že je člověk zdravej, jeho blízcí jsou zdraví, má kde bydlet... A to ostatní už je na salámu... jednoduše...zase nás drží...víra... A zase je líp, člověk zvedne telefon a zkouší dojednat hraní v horní dolní :).

A kdo něvěří ať tam běží... Já jdu na kafe, nakrmím psočku (naše kočka co má psí manýry), namontuju nové nárazníky. Čeká mě drsných 14 dní a zítra 750 km... Tak rovnýma nohama do toho... Dobrou s kobrou :)...